Všechny regiony |Krnovsko a Opavsko |Nízký Jeseník |Rýmařovsko |Poodří |Hranicko |Moštěnka |Bojkovsko |Horňácko a Ostrožsko
Úvodní stránka

zpět na Tradice a zvyky

Ovoce a Ovocné stromy ve zvycích a obřadech během roku

 

Během celého kalendářního roku se objevují zvyky či náboženskými obřady, které jsou v různých formách spojeny s ovocem nebo ovocným stromem.

S prvním z nich se setkáme krátce po začátku roku v obřadu spojeném se svátkem Zjevení Páně 6. ledna, kdy kněz žehnal v kostele nebo pod širým nebem tříkrálovou vodu, tou se pak žehnalo osivo, hospodářská zvířata, stromy, zahrady, vše, co člověka v daném místě živilo (Trčka 2003:20). Postupně upadl v zapomnění i obřad žehnání jablíček na svátek sv. Blažeje 3. února.

Na Květnou neděli se nepeklo, aby se stromům nezapekly květy.

Na Zelený čtvrtek nosili někde hospodáři ke stromům pomlazánku a třásli s nimi. Někdy se pod ně zakopávaly skořápky velikonočních vajec, aby stromy hojně plodily. Na Velký pátek před východem slunce se hospodáři modlili za dobrou úrodu ovoce: „Modlím se k tobě strome zelený, ať tebe Pán Bůh dobrým odmění.“ Nebo: „Stromečku vstávej, ovoce dávej! Umyj se, učeš se, je velký den!“ (Jelínek, Římovský, Smolík 2004:40)

Na Moravě se taky kropívaly švestky, aby jich bylo dost na slivovici a povidla.

Na Jesenicku se po vzkříšení (Velikonoční neděle) třáslo silně ovocnými stromy, aby měly bohatou úrodu (Tinzová 2010).

Na sv. Marka, 24. dubna, se provádělo žehnání polí, zahrad, sadů a vinic, kdy kněz s průvodem věřících žehnal úrodě. V některých oblastech tento zvyk ještě doprovázelo stavění malých dřevěných křížků do polí (nebo okolo polí), přitom hospodář, který je roznášel, nesměl s nikým promluvit. Tento zvyk se dodnes v různých formách v některých vesnicích ještě dodržuje.

Dalším z udržovaných zvyků je líbání pod rozkvetlým stromem na 1. máje, vyhledávané jsou rozkvetlá třešeň, višeň či jabloň. Podle tradice totiž prvomájové políbení zaručí, že žena v dalším roce neuschne. V opačném případě se jí bude dařit špatně. Tato symbolika vychází z víry, že strom, který kvete v květnu, je připraven k plození. Pozadí vzniku tradice není vůbec jasné, v lidové kultuře se totiž zmínky o tomto zvyku vůbec nevyskytují. Jeho stáří se odhaduje asi na sto let.

Na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna se zase žehnaly květy a užitečné zeliny, jako vinná réva, menší ovocné stromy, keře atd., vše, co se dá na zahradě sníst. Někdy se ovoce společně s květinami a zeleninou vystavilo před kněžištěm nebo v předsíni kostela. (Trčka 2003:21)

Ovoce se objevovalo i v další dodnes udržované církevní slavnosti – dožínkách, které mají symbolizovat díkůvzdání za zemskou úrodu. Donášely se takové dary, jichž se dožínky týkaly – obilí, ovoce atd. Řád ceremoniálu byl předem pevně daný, dožínky byly předem vyhlášeny, bylo dáno, jak se naloží s dary. (Trčka 2003:21) V některých farnostech je tento svátek ještě dodnes uctíván v rámci nedělní mše svaté, jinde náboženský význam a prapůvod tohoto díkůvzdání za zemskou úrodu pominul a oslava má ryze světský charakter.

V předvečer svátku sv. Ondřeje (30.11.) se udržoval obyčej, při kterém mladé dívky opakovaně házely slaměný věneček do větví ovocného stromu, stačilo spočítat, kolikrát spadl na zem, než se zachytil v koruně, což jí prozradilo, kolik roků ještě zůstane svobodná (Tinzová 2010).

Jeden z dodnes dodržovaných zvyků se váže ke svátku svaté Barbory 4. prosince, kdy dívky přinášely domů třešňové, višňové, švestkové i hruškové větvičky (tak jej známe ještě dnes), zasadily je do hrnku s hlínou a zalívaly vodou přinesenou v ústech. Ta, které větvička vykvetla do Štědrého dne, měla naději, že se vdá (tato symbolika se dnes již vytratila) (Trčka 2003:19). Podle jiného zvyku se dávaly do hrnku s vodou na kamna kočičky, aby zde v teple rychleji vykvetly.

Jinde (známý je příklad z Jesenicka) si daly dívky do vody více větviček označených jmény chlapců, která z nich rozkvetla první, toho si měla vzít.

Na Mikuláše se v minulosti dětem chystalo jablko, do něhož bylo zabodnuto několik špejlí se sušeným ovocem (Pejml 1946:163).

Do dnešních dnů přetrvalo také krájení jablka, jeden z nejčastějších vánočních zvyků. Zpravidla po štědrovečerní večeři se nožem kolmo na osu přepůlí jablko, a obě poloviny se ukážou ostatním stolovníkům. Podle tvaru jádřince se poté předpovídá osud přítomných v příštím roce – pokud vypadá jako pěti nebo vícecípá hvězda, sejdou se všichni za rok ve zdraví. Pokud má tvar kříže, je čtyřcípá, pak někdo z přítomných těžce onemocní nebo zemře (bylo třeba si dát pozor na jablka ‚Panenská‘, která mají jen křížový jádřinec). Stejný obyčej byl v některých regionech spojován s ořechem – zdravé jádro znamenalo zdraví, zkažené jádro symbolizovalo nemoc nebo až smrt.

U večeře se pak mohli svobodní mládenci nebo děvčata dozvědět počáteční písmeno své budoucí manželky nebo manžela. Museli oloupat jablko tak, aby byla slupka z jednoho kusu, pak ji hodili přes hlavu. Podle tvaru na podlaze vyluštili počáteční písmeno (Pejml 1946:165).

Dříve než se v českých domácnostech začal objevovat vánoční strom, představovaly vánoční výzdobu kromě jehličnatých větviček i řetízky sušených květů, švestek, jeřabin a šípků navlečených na niti a plody panenských jablíček (podle nejednoho záznamu šlo skutečně o odrůdu ‘Panenské české‘).(Trčka 2003:19)

Podobně jako v minulosti, ani dnes nemůže jablko společně s jiným ovocem chybět na štědrovečerním stole.

V některých oblastech bylo zvykem rozházet po zahradě a pod stromy zbytky štědrovečerní večeře, jinde se rozhazovaly ořechové skořápky, jablková a hrušková jadérka a u toho se říkalo: „Seju, seju jaderničku, vyroste nám řimbabička, vyhojí se jí kravička.“

Tinzová (2010) uvází zvyk z Lipové (Jesenicko), kdy si vdavekchtivá děvčata strčila na Štědrý den do kapsáře nebo zástěry červené jablíčko, a nosila jej až do Silvestra, kdy jej večer vložila pod polštář. „Sen novoroční noci jí pak zjevil jejího nastávajícího.“

Proč má právě jablko tak významnou roli ve vánočních zvycích? Pejml (1946:165) uvádí: „…na tuto otázku odpovídá prastará lidová tradice, že oním stromem poznání dobra a zla, o němž se dočítáme v Bibli, byla jabloň, jejíž větvičku pak na zemi zasadil Adamův syn Seth na hrob svého otce. Z malé větvičky prý vyrostl strom, jenž později poskytl své dřevo k zhotovení kříže, na němž pněl Spasitel. Proto také jabloň se vyznačuje o Štědrém večeru zvláštní mocí. Stoupne-li si v tento svatvečer pod jabloň člověk spravedlivý a čistého srdce, uzří nebesa otevřená, v nich jasnou zář těch andělů, kteří kdysi zvěstovali biblickým pastýřům narození Kristovo. Odlesk této slávy jabloně padl i na její plod – jablko.“

Ve slezských obyčejích se k Vánocím tradoval i zvyk s třešňovou větvičkou – kdo se skrz ní o Štědrém večeru podívá, uvidí příbuzné s známé, kteří v příštím roce zemřou (Tinzová 2010). 

 

Literatura:

 

Trčka, J.V. (2003): Zeleň v lidové oslavě církevních svátků. In Tarcalová, L. Zeleň v lidových obyčejích. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, s. 19-24, ISBN 80-86185-24-9. 

Večerková, E. (2003): Několik poznámek k obřadním stromům. In Tarcalová, L. Zeleň v lidových obyčejích. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, s. 49-60, ISBN 80-86185-24-9. 

Holubová, M. (2003): Strom v tradiční lidové kultuře. In Tarcalová, L. Zeleň v lidových obyčejích. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, s. 61-67, ISBN 80-86185-24-9.

Kovářů, V. (2003): Dům a zeleň. In Tarcalová, L. Zeleň v lidových obyčejích. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, s. 145-151, ISBN 80-86185-24-9. 

Hrušková, M. (2005): Kult stromů v zemích Koruny české. Praha: Abonent ND, 160 s., ISBN 9788072582112.

Myslivec, F. (1933): Starý způsob hospodářství na Opavsku. Československé zemědělské museum v Praze, Opava.

Pejml, K. (1946): Rostlina průvodcem člověka od kolébky ke hrobu. Česká grafická unie: Praha, 201 s.

Tinzová, B. (2010): Tradice v průběhu roku. In: Tradice z jesenického pohraničí. Šumperk 2010, s. 16 - 101.

 

_________
Autor: Radim Lokoč, Pavla Škarková (Nízký Jeseník)

 

28.6.2012
Spuštění turistického informačního systému, který vám představí zajímavé turistické cíle v tomto regionu, včetně témat týkajících se ovoce nejen na web, ale i ve vašem mobilu.

20.6.2012
Náš projekt se chýlí ke konci, doplňujeme na webu všechny možné informace.

3.5.2012
Dnes jsme pokřtili publikaci Sedm tváří ovocnářství. Je k dostání na všech zúčastněných MAS a ke stažení zde na webu.

 

OBRÁZEK

Ke stažení:

Kniha Sedm Tváří ovocnářství (pdf)
Plakát o projektu (pdf)
Skládačka o projektu (pdf)
Ovocné kvarteto (pdf)

Kniha Ovoce Opavska, Krnovska a Osoblažska(pdf)

Metodiky:
metodika mapování (pdf)
protokol pro zápis krajinných prvků (pdf)
protokol pro zápis krajinných prvků - delší verze vhodná pro zápis aleje, remízku a sadu (pdf)
protokol pro zápis služeb (pdf)

kontakt@ovocne-stezky.cz ∑268109 | ©2011 | webadmin&design