Všechny regiony |Krnovsko a Opavsko |Nízký Jeseník |Rýmařovsko |Poodří |Hranicko |Moštěnka |Bojkovsko |Horňácko a Ostrožsko
Úvodní stránka

zpět na Tradice a zvyky

Povídání o mapování

Ovocný strom v krajině Poodří (Ivan Bartoš, Jitka Tomopulosová)

Výstupy a výsledky projektu mapování významných krajinných prvků tvořených ovocnými stromy ve vztahu k historii a budoucnosti ovocnářství v Regionu Poodří.


Mapování

Cílem mapování bylo najít a evidovat významné krajinné prvky tvořené ovocnými stromy, tedy  sady, stromořadí, zahrady, meze, skupiny stromů i solitery. Dílčími cíli bylo najít odrůdy, které mají potenciál obstát ve volné krajině a extenzivních sadech či zahradách Poodří, případně zachránit genofond těchto odrůd přenesením roubů se zanikajících stromů.

Evidence byla jednotná, do formuláře se vkládaly identifikační údaje (katastr, parcela, souřadnice), druh dřeviny, odrůda (či alespoň popis ovoce), charakteristika stromu (stáří, obvod kmene) a zdravotní stav.

Ke všem vymapovaným krajinným prvkům byla pořízena fotodokumentace, pokud možno strom bez listu, strom s listím a plody.

V regionu bylo registrováno 170 takovýchto významných krajinných prvků, což by mohly být (hrubým odhadem) asi tři čtvrtiny toho, co se zde skutečně nachází.

Byl zaznamenán velký rozdíl mezi jednotlivými obcemi, v některých byl s největším úsilím nalezen jeden hodnotnější strom či zahrada, v jiných jsme došli k názoru, že je ovocnářsky mimořádná celá obec či její část.

 

33 katastrů autem, na kole a pěšky

V rámci projektu bylo nutno projet (autem, na kole) a projít všech 33 katastrů obcí, které jsou členy MAS. Mapování proběhlo ve dvou vlnách. Každou obec jsme navštívili nejméně dvakrát v různých ročních obdobích, některé lokality si vyžádaly návštěvy tři a na některé se vracíme dodnes, protože jsme tam nalezli přátele, mimořádné stromy či příběh, který stojí za to, aby byl zaznamenán.

S mapováním jsme naplno začali v zamračeném dubnovém počasí a zaměřili se hlavně na volnou krajinu, kde se kvetoucí ovocné stromy „hlásily“ na dálku. Každý víkend a některá odpoledne jsme kroužili regionem a nadávali na počasí, které v duchu zákona schválnosti bylo nejhorší ve chvílích, kdy jsme vypátrali nějaký zajímavý kvetoucí strom a chtěli ho vyfotit pro „reprezentační“ využití.

Nespornou výhodou bylo, že krajinu Poodří známe a mohli jsme vycházet z dílčích výsledků předchozích mapování, ale ani to nevylučovalo četná překvapení, ať už radostná (nalezení hrušní s obvodem kmene větším než tři metry) nebo smutná v podobě pařezů na místě nedávno vymapovaných krásných ovocných stromů.

Prvá vlna mapování se vzhledem k potřebě plnění dalších projektových úkolů protáhla až do počátku léta.

Následné letní a podzimní mapování, ve kterém jsme kromě nových lokalit prověřovali již nalezené s cílem určit odrůdu u vytipovaných ovocných stromů odkrylo zajímavý problém – poměrně velké množství těžko určitelných kulturních odrůd jabloní, a hlavně hrušní.

Bohatství odrůd muselo mít nějaký zdroj.  Začali jsme hledat něco, co objasní velké množství starých jabloňových a hrušňových odrůd v regionu, z nichž mnohé jsou dnes bez hlubokých pomologických znalostí prakticky neurčitelné. Bylo jasné, že historický ovocnářský potenciál Poodří bude třeba odkrýt i studiem dochovaných písemných pramenů.

Naštěstí už bádali a studovali jiní a tak jsme mohli získávat cenné informace z víceméně dostupných zdrojů. Začali jsme hledat v podstatě jakékoliv informace o historii místního ovocnářství.

 

Zlatopepák a Mazlík cizí aneb hledání ve starých spisech

Obecný přehled jsme získávali v pomologiích i ovocnářské literatuře a věříce ve starobylost místních odrůd začali jsme Pixovým Klíčem štěpařským z roku 1848.

Kromě krásné češtiny staré více než 150 let a mnohých dosud platných zásad (třeba té, že je třeba chránit zpěvné ptactvo) jsme se dobrali několika dosud užívaných názvů (Kardinál, Panenské), jiné už jen potěšily svou zvukomalebností. Oželeli jsme tedy Zlatopepáka i Mazlíka (názvy odrůd jablek) a začali studovat nejkrásnější moravskou pomologii: Moravské ovoce od F. Suchého (1907). Zde už jsou uvedeny odrůdy, běžné na Moravě na přelomu 18. a 19. století a objevují se  zmínky o konkrétních odrůdách pěstovaných v oblasti „našeho“ Kravařska i sousedních regionů. Jako v Kravařsku hojně pěstované se v Moravském ovoci uvádí Grávštýnské („pěstované hojně na Kravařsku, Valašsku i Lašsku“), Řehtáč soudkovitý („nejvíce pěstovaný na severní Moravě, kde nechybí ani v jedné zahradě ovocné“), Kardinál žíhaný („staří pomologové praví, že se nejvíce pěstuje v poříčí Odry“!!!).

Dále jsme se dočetli, že „Panenské nejlépe libuje si na Valašsku a střední Moravě“, ovšem dále se píše „více je ale pěstováno Červené tvrdé, se kterým se zaměňuje“ (a to v Poodří platí dodnes).

V Moravském ovoci samozřejmě nechybí královna zdejších sadů a zahrad Jadernička moravská, jejíž vlastnosti jsou autorem velmi ceněny, nakonec hodnocení „Celkem jest jablko tvaru velmi krásného.“ mluví za vše.

Hrušně bohužel v Moravském ovoci již nejsou k jednotlivým regionům přiřazovány, v regionu se ale vyskytují ve velkém počtu uvedených odrůd (Avranšská, Červencová, Solanka, Šídlenka, Římská máslovka, Madame Verté, Boscova lahvice, Merodova, Virgule, Clapova, Viliamsova a další).

Zlatý věk kravařského ovocnářství

Další důležité informace přinesl článek E. Opravila Ovocná školka zámeckého zahradnictví ve Fulneku a její katalog, uveřejněný roku 1980 ve Vlastivědném sborníku okresu Nový Jičín, který poskytl fakta o tom, jak se do historie (a nepochybně i do dochovaného stavu) starých a místních odrůd v Poodří zapsala ovocná školka zámeckého zahradnictví v nedalekém Fulneku. Uchovaly se čtyři nabídkové katalogy výpěstků, které nechal tisknout vrchní zámecký zahradník Karel Čermák. Nejstarším katalogem je Seznam ovocných stromků a keřů ovocné školky ve Fulneku z r. 1856.

 Oddíl jabloní obsahuje 242 položek, v katalogu je zastoupeno několik typů míšeňského, 13 kalvilů, 12 parmén, 82 renet (zde je namístě vysvětlení, že vysoký počet je zřejmě rovněž dán rozličným pojmenováním různých typů téže odrůdy a zařazením několika odrůd, které renetami nejsou).

Hrušně jsou nabídnuty ve 178 odrůdách, mezi nimi je uvedeno 23 máslovek, bergamotek je 14, dále v katalogu nalezneme Čáslavku Villiamsovu, Salisburyho, Marie Louise, Dielovu máslovku, Esperenovu máslovku, Esperenovu bergamotku, pstružku, Boscovu lahvici, Špinku, Avranšskou, Magdalenku.“

Vzhledem k dlouhověkosti některých odrůd jabloní a většiny hrušní a vzhledem k tomu, že švestka domácí se prodávala i jako odkopek, je vysoce pravděpodobné, že některé z Čermákových výpěstků, jejich potomci či jejich odnože rostou v Poodří dodnes.

Vrcholný rozkvět

Původ významné části odrůdového bohatství, které se ve stoletých stromech v Poodří zachovalo, objasnil a ve svém textu popsal znalec historie Suchdola nad Odrou  Daniel Říčan: „Za nadučitele Gustava Adolfa Thala byla při evangelické škole v Suchdole zřízena ovocnářská školka, bylo zde také vyučováno chovu bource morušového a včelařství. K největšímu rozkvětu však dochází koncem 19. století, kdy obecní kronika je zaplavena informacemi o aktivitách místních ovocnářů. Přes veškerou snahu nebyly školní zahrady schopné pokrýt poptávku a tak místní sedlák Adolf Berger z usedlosti č. 118 založil na svých rozsáhlých pozemcích v roce 1906 velkou ovocnou školku. V této školce bylo možno najít především běžné druhy stanovené kravařským ovocnářským spolkem. V Bergerově ovocné školce bylo ročně vysazeno 40.000 – 60.000 pláňat a na zbývajících polích této usedlosti založen ovocný sad s cca 3500 vysokokmeny a zákrsky. Vznikla instituce krajského významu, kde se konaly prázdninové kurzy pro učitele, výpěstky putovaly po výstavách, ovocné i okrasné stromy byly rozváženy nákladními auty, zaměstnanců bývalo v sezóně kolem třiceti. Po válce a následném odsunu německého obyvatelstva školka zanikla.“

Mnohé ze stoletých stromů v regionu (a není jich málo) nepochybně pocházejí z tohoto zdroje a jsou svědky zlatého věku ovocnářství v Poodří.

 

Co se zachovalo z doby před zlatým věkem

Při mapování se podařilo nalézt stromy, jejichž stáří nepochybně přesahuje 2 století. To nás vedlo k úvaze, zdali se zachovalo něco z odrůd v regionu původních či velmi starých.

Z odrůd, které jsou v pomologiích označovány jako velmi starého původu se v regionu běžně vyskytují Strymka, Panenské a Jadernička, nalézt se podařilo i Kardinál žíhaný a Koči paly, z hrušní patří k běžným Římská máslovka, Špinka, Šídlenka, muškatelky a ovesňačky. Obrovsky potěšil nález jablka Ovčí hubičky, zřejmě už posledního stromu v regionu. V počtu jediného exempláře se zde vyskytuje i dříve velmi hojná hruška Jakubka (zde nazývaná Dula, mn. č. Dule).

Pro porovnání toho, co se zde pěstovalo, se rovněž hodily národopisné texty z publikace Moravské Kravařsko (vydané v roce 1898) s tehdejšími názvy ovocných odrůd.  

 

Prahrušky a prajablka

Snem každého mapovatele je najít něco mimořádného a hodnotného.  My za největší pomologický úspěch mapování považujeme nalezení kulaté hrušky s karmínovým jádřincem v Suchdole a prastarou jabloň s červeně žíhanými plody s protáhlou špičkou u pradávné Volské stezky.

Plškova krvavka (uměle vytvořený název)

Zajímavou hrušku ze Suchdola jsme si dovolili nazvat podle dřívějšího majitele zahrady, který se unikátním zásahem zasloužil o to, v jaké podobě se tento strom zachoval dodnes (více v kapitole Příběhy stromů a lidí).

Hrušeň vytváří strom s typickou široce pyramidální korunou, vzrůst se dá označit za střední.

Plod je malý, kulatý. Slupka je v nezralosti zelená s fialovými skvrnami. V době zralosti se plod vybarví do oranžové až sytě oranžové. Jádřinec je karmínově červený.

Dozrává v létě, dužnina je sladká a brzy hniličí. Nepochybně je vhodná k sušení a výrobě kvasu.

Volská tlama (uměle vytvořený název) 

Strom nalezen na místě zaniklé usedlosti u prastaré Volské stezky. Jabloň vytváří mohutnou korunu. Připomíná Jaderničku moravskou (i vzhledem letorostů a listů), snáší drsné podmínky a těžkou půdu.

Plod má tvar typický pro ovčí hubičky, základní barvou slupky je světle žlutá, která je po celém obvodu plodu jemně žíhaná vínovou červení. Popis plodu vznikl na základě nálezu jediného jablka, nelze ho tudíž považovat za zcela hodnověrný.

 

Cidrové hrušky

Kvašením jablečného moštu se na Moravě vyráběl burčák i cidr, hrušně jsou v literatuře pro toto využití uváděny jako méně vhodné.  To ovšem platí pro běžné odrůdy. Proto nás zajímalo, zdali se v regionu podaří najít i hrušňové odrůdy, vyšlechtěné pro výrobu cidru, podobné, jako se dosud pěstují v sousedním Rakousku.

Měly by to být vysoké, bohatě plodící stromy s drobnými, voňavými plody natrpklé chuti. Nebýt hospodáře na mlýně v Bartošovicích, nenašli bychom nic. Teď víme, že stromy s plody zrovna takových vlastností u mlýna rostou. Docela to odpovídá historicky doložené skutečnosti, že mlynáři často zaváděli různé hospodářské novinky. Potvrzeno ovšem bude, až se z hrušek od mlýna podaří chutný cidr vyrobit.

 

Poznatky získané mapováním a studiem písemných zdrojů přinesly zevrubný obrázek historie ovocnářství v regionu. V ovocných odrůdách se z dob pradávných zachovalo něco málo, z dob dávných překvapivě dost. Bohatství odrůd jabloní a hrušní a rovněž výskyt pravokořenných švestek domácích z doby před zhruba 100 lety, kterou můžeme označit za zlatý věk ovocnářství v regionu, utváří v některých místech charakter krajiny Poodří dodnes. Je na co navázat.

 

Někde ještě švestky umí

Velmi nás potěšilo, že v některých obcích regionu je švestka domácí dodnes rozmnožována pravokořennými odkopky. Šíří se tak odolné a dobře plodící místní klony, což lze považovat za velmi přínosné, ba přímo záslužné. Na druhé straně stále ubývá lidí, kteří ví jak na to. A přitom stačí porýt kus půdy pod dobrou švestkou, výmladky z narušených kořenů vyrostou samy (to platí i pro pravokořenné ryngle, višně i hrušně). 

 

Nejen staré je dobré

Je celkem logické, že se ve volné krajině a zahradách Poodří místy prosadily a snad i prosazují i některé odrůdy nové. Přesto překvapil nález vitálních stromů před 50 lety módní odrůdy Starking Delicious.  Svým vzrůstem, dobrým zdravotním stavem a bohatými úrodami temně červených plodů všechny tři nalezené stromy dokázaly v krajině Poodří zaujmout náležité místo. 

 

Doporučená četba:

Františka Pixy Klíč štěpařský, čili nawedení k štěpování owocních stromů a popis nejznamenitějších druhů ovocních v Čechách  Praha, 1848

František Suchý: Moravské ovoce  (Praha,1907)

J. Mňuk, J. Kraních, A. Ugvitz a kolektiv: Moravské Kravařsko (Příbor 1892)

Otto Boček: Pomologie  (Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1953)

Kalendář milotického hospodáře

Rádce z Předmostí

Václav Tetera a kolektiv: Ovoce Bílých Karpat (Veselí nad Moravou 2006)

Emanuel Opravil: Ovocná školka zámeckého zahradnictví ve Fulneku a její katalog (Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín, 1980, svazek 26)

V. Orel: Gregor Mendel a počátky genetiky, (Praha 2003).

Zdeňka Sochová: Lašská slovní zásoba (Academia, Praha, 2001)

 

_________
Autor: - (Poodří)

 

28.6.2012
Spuštění turistického informačního systému, který vám představí zajímavé turistické cíle v tomto regionu, včetně témat týkajících se ovoce nejen na web, ale i ve vašem mobilu.

20.6.2012
Náš projekt se chýlí ke konci, doplňujeme na webu všechny možné informace.

3.5.2012
Dnes jsme pokřtili publikaci Sedm tváří ovocnářství. Je k dostání na všech zúčastněných MAS a ke stažení zde na webu.

 

OBRÁZEK

Ke stažení:

Kniha Sedm Tváří ovocnářství (pdf)
Plakát o projektu (pdf)
Skládačka o projektu (pdf)
Ovocné kvarteto (pdf)

Kniha Ovoce Opavska, Krnovska a Osoblažska(pdf)

Metodiky:
metodika mapování (pdf)
protokol pro zápis krajinných prvků (pdf)
protokol pro zápis krajinných prvků - delší verze vhodná pro zápis aleje, remízku a sadu (pdf)
protokol pro zápis služeb (pdf)

kontakt@ovocne-stezky.cz ∑268109 | ©2011 | webadmin&design