Všechny regiony |Krnovsko a Opavsko |Nízký Jeseník |Rýmařovsko |Poodří |Hranicko |Moštěnka |Bojkovsko |Horňácko a Ostrožsko
Úvodní stránka

zpět na Ovocné stromy v krajině

Rozvoj ovocnářství na Opavsku, Krnovsku a Osoblažsku – 19. a první polovina 20. století

Ve větší míře se začaly v zahradách vysazovat ušlechtilé odrůdy na počátku 19. století, šlechtění stromů a štěpařství se pak rozvíjelo od 50. let téhož století. Pobídka k pěstování ovocných stromů vycházela i od tehdejších c. a k. úřadů prostřednictvím zákona z roku 1869, který nařizoval obcím, aby se na obecních školách zakládaly školní zahrady „…se zřetelem na výuku dovedností v ovocnářství, zelinářství a květinářství.“ (Tetera a kol. 2006:31)

Nelze se proto divit, že mezi šiřitele pěstování ovoce a úspěšné štěpaře patřili i na opavském, krnovském a osoblažském venkově zejména faráři, učitelé, starostové, dále též pokrokoví sedláci a rolníci. Ovocné sady se zakládaly rovněž u některých mlýnů a hostinců. Na tuto aktivitu vzpomíná ve své knize také František Myslivec (1933:113-114): „Čilý ruch ve vysazování zahrad ušlechtilými druhy stromů bylo pozorovati okolo roku 1870… Počali tak činiti jednotlivci, kteří byli zvláštními milovníky zahrad, kteří však ostatním dali krásný příklad, je k následování slovem i skutkem vybízeli a v této snaze byli jim ochotně nápomocni… Po roce 1880 přenáší se zájem o zušlechtění zahrad do velmi četných škol, ve kterých učitelstvo vštěpuje mládeži lásku k ovocným stromům nejen slovem, ale i příkladem.“ Pozitivní vliv na rozvoj zahrad mělo založení Ovocnářského spolku v Opavě roku 1860.

Z dnešního pohledu, kdy si řada venkovanů zakládá k relaxaci neovocné okrasné zahrady, působí další Myslivcova poznámka (1933:109) velmi paradoxně a zároveň inspirativně: „Zahrady zakládaly se nejen pro užitek, ale i pro okrasu stavení, pro radost, příjemný pobyt a milý odpočinek jeho obyvatelů v době letní. Ovocné stromy požívaly veliké úcty a za starých časů nebylo slyšeti, že by kdo ze zlomyslnosti strom poškodil.“

Při pohledu na ovocnářství v minulosti si na rozdíl od současného bezproblémového celoročního zásobování (často na dlouhé vzdálenosti, s množstvím skladů a překupníků) musíme uvědomit, že ovocnářská produkce jednoho hospodářství, rodiny nebo venkovské komunity musela postihnout celou škálu produktů v pokud možno nejdelším období roku. Také to byl důvod pro pěstování zimních odrůd jabloní a hrušní (u jabloní např ‘Strýmka‘, ‘Parkerovo‘, ‘Boskoopské‘, u hrušní ‘Pařížanka‘, ‘Madame Verté‘, ‘Mechelenská‘), které jsou z dnešního pohledu mnohdy považovány za nekonzumovatelné a neprodejné, nakládání s nimi je navíc vnímáno jako pracné. Naši předkové je museli nechat několik měsíců dozrát ve sklepích, pod senem nebo je dokonce, podobně jako brambory, krechtovali. Ovoce v té době mělo velmi důležité místo v jídelníčku po celý rok, nesmíme také zapomínat, že nahrazovalo cukr (šťávy, rozemleté hrušky). V historické literatuře (Myslivec 1933:109) nám to připomíná následující pasáž: „V zahradách byly zastoupeny druhy letní, podzimní i zimní, aby počínajíc od raného ovoce v červenci bylo v hospodářství nepřetržitě čerstvé ovoce k přípravě pokrmů stále pohotově.“ Jedním z důvodů pro menší zastoupení zimních odrůd v zahradách je dnes rovněž absence vhodného sklepa pro skladování ovoce.

 

 

1 foto – foto-2-3-1.jpg

Dokladem významu řady duchovních pro rozvoj ovocnářství na slezském venkově jsou dosud poměrně časté a nezřídka zachovalé farské zahrady či sady se starými vysokokmeny jabloní, hrušní a slív. Najdeme je např. v Hrozové, Velké Polomi, Dolních Životicích, Radkově, Velkých Heralticích (na snímku) a dalších obcích. (foto Slezské zemské muzeum, autor neznámý)

Po roce 1890 se také vlivem rozvoje měst a průmyslu, novými způsoby konzervování ovoce a vzmáhajícího se dovozu ušlechtilého ovoce z jiných zemí vzbudil další zájem o zakládání zahrad a sadů, který pak dále kráčel po boku moderního hospodářství. Důležitou roli zde sehrály také rozvíjející se instituce (např. Ústřední hospodářská společnost v Opavě založená v roce 1894), které prodávaly ovocné stromky za přijatelnou cenu a pořádaly štěpařské kurzy i kurzy zaměřené na zpracování ovoce (Myslivec 1933:114) a rovněž se snažily o zavádění vhodných odrůd a sjednocení sortimentu. V Opavě fungoval i Německý ovocnický spolek. Vliv na vysazování silničních stromořadí vhodnými odrůdami měla Zemská správní komise pro Slezsko prostřednictvím vlastní ovocné školky v Opavě. Lze předpokládat, že vývoj na Krnovsku a Osoblažsku byl velmi podobný, bohužel materiály dokládající rozvoj ovocnářství v těchto oblastech nejsou dostupné.

Leonhard Vicherek z Kamence vzpomíná na vyprávění svého otce: „… byli to ponejvíce samoukové, kteří důvtipem a vlastní pílí dopracovali se pěkných výsledků v tomto oboru. Tehdy roubovalo se všeobecně do rozštěpce, pak na šikmý řez (kuří nožku) a méně za kůru.“ (Myslivec 1933:113)

Ovšem také staří hospodáři si údajně stěžovali na to, že se ovocným stromům již nedaří tak, jako dříve. Staré ovocné stromy byly podle nich otužilejší, více přizpůsobené zdejší půdě a klimatickým poměrům. Nepřipomíná nám tato zmínka to, co slýcháme často i od současných zahrádkářů? 

V Myslivcově svědectví o ovocnářství v 19. století se dočteme, že mezi velmi oblíbenou a ceněnou odrůdu tehdy patřilo ‘Míšeňské‘, zde nazývané také jako Mišinské – oceňovali na něm zejména velmi dobrou chuť a trvanlivost ve sklepích až do jara. Tato historická odrůda se v krajině Opavska a Krnovska dnes již bohužel nevyskytuje. Mezi další oblíbené odrůdy tehdy patřily odrůdy s lidovými názvy Panenské červené, jemu podobné větší Pomazanské, Tvarůžkové věrné svému názvu – podobné homolkám sýra, a veliké Kočí hlavy též zvané Kočí pale, dále Rané sladké (s příjemnou chutí, i když nebylo vyzrálé) nebo Rané kyselé s lahodnou chutí vína. Jako Valduvka se označovala ‘Jadernička moravská‘ a jako Sklenka byla pojmenována odrůda ‘Průsvitné letní‘. Oblíbené letní hrušky byly Puketky, pozdní Ziminky, odrůdy určené na pečení Jakubinky, Marketky, Ovesninky a jiné. Mimo ‘Švestky domácí‘, zde nazývané Slíva domácí zmiňuje František Myslivec ještě některé další odrůdy pěstované vždy v určitých oblastech, včetně zvláštní Slívy rané, jejíž rouby se na Opavsko dostaly údajně z Vídně (1933: 111). 

O úrovni ovocnářství ve Slezsku v prvních třech desetiletích 20. století se zmiňuje Antonín Lhotský, učitel ve Studénce, ve Vlastivědném sborníku slezském (1925): „Jakkoliv není prováděno všude racionelně a s náležitou péčí a také ne všude v možném rozsahu, přec jsou jeho výsledky hodny pozornosti. Máme ve Slezsku i ve vyšších polohách velmi pěkné druhy ovoce, jmenovitě pozdních jablek a hrušek, jež závoditi mohou s nejlepším ovocem importovaným. Bylo to patrno na zahradnické a ovocnářské výstavě v Opavě roku 1923 a na přehlídce v Raškovicích téhož toku, jejíž výsledky byly pozoruhodné.“ Autor si však hned v zápětí posteskne, že slezské ovocnářství velmi trpí nedostatkem odbytu a zužitkování ovoce.

 

1 foto – foto-2-3-2.jpg nebo foto-2-3-4.jpg

Fotografie z výsadby školního sadu ilustrují důležitou roli opavské střední zemědělské školy pro rozvoj ovocnářství ve Slezsku. Na škole působila řada významných ovocnářů a pomologů, budoucí šikovné ovocnáře bychom našli i mezi jejími absolventy. (foto Archiv Masarykovy střední školy zemědělské a Vyšší odborné školy)

 

2 foto – foto-2-3-4.jpg a foto-2-3-5.jpg

Velký význam zemědělských škol byl také v tom, že zkoušely v místních podmínkách a dále rozšiřovaly některé novinky, jako v tomto případě palmety a zákrsky. (foto Archiv Masarykovy střední školy zemědělské a Vyšší odborné školy) 

Podle statistiky uvedené v publikaci Slezské zemědělství a jeho třicetiletý vývoj (Jeřábek 1927:22) se ve Slezsku pěstovalo na zahradách, které zabíraly asi 6000 ha (1,5% z celkové plochy), 164 000 jabloní, 107 390 hrušní, 77 160 třešní, 5 000 višní, 82 750 švestek, 160 260 sliv, 10 600 ořechů a na 85 000 kusů ovoce bobulovitého.

Velkou ranou pro ovocnářství byla mrazivá sibiřská zima roku 1929. K této zimě se vztahují popisy nalezené v kronice obce Háj ve Slezsku: „Velká zima jaké není pamětníka. Mrazy dostoupily -42 – -45°C. Mnohému nezůstal v celé zahradě ani jediný ovocný strom. … 20. 12. 1928 začalo mrznout a sněžit a zima až do prvních dnů březnových trvala bez jediné oblevy. Všechny ořechy, útlejší slívy, třešně, hrušně pomrzly a zůstaly na jaře i celý rok bezlisté, jen něco málo jabloní zůstalo. Toho roku se urodilo pouze drobné ovoce.“ Zcela zničen byl rovněž rozlehlý ovocný sad v centru obce Háj, který založil pokrokový ovocnář dr. František Dohnálek.

Tato pohroma zasáhla celou republiku, podle statistik Ministerstva zemědělství tehdy vymrzlo v Československu 24 567 471 stromů, třetina jabloní, hrušní, téměř polovina třešní a švestek a více než polovina ořešáků (Tetera a kol. 2006:35). Také proto se v následujících letech vysazovalo poměrně hodně nových ovocných stromů, jež můžeme jako staré statné solitéry najít v některých zahradách ještě dnes.

Další krutou pohromou sotva vzpamatovaných zahrad byl příchod a hlavně závěrečné boje 2. světové války. Válčilo se i přímo ve vesnicích, následkem budování zákopů, bariér a dělostřelecké palby bylo nemálo stromů i celých zahrad zničeno.

 

1 foto – foto-2-3-11.jpg nebo foto-2-3-12.jpg nebo foto-2-3-13.jpg nebo foto-2-3-14.jpg - vyber

Charakteristickým příkladem poválečného vývoje v pohraničí je osud hraniční obce Pelhřimovy zlikvidované v 50. letech 20. století. Z hlediska ovocnářského jsou v této lokalitě zajímavé pozůstatky starých ovocných zahrad a sadů i neudržované sady vysázené v padesátých letech v rámci velkorysého záměru vytvořit zde zásobárnu ovoce pro Slezsko. (foto Radim Lokoč)

  

Literatura:
Tetera, V. a kol. (2006): Ovoce Bílých Karpat. ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, ISBN 80-903444-5-3.
Myslivec, F. (1933): Starý způsob hospodářství na Opavsku. Československé zemědělské museum v Praze, Opava.
Dohnálek, F. (1939) Ovocný strom a jeho pěstění. Zemědělské knihkupectví A. Neubert, Praha.


_________
Autor: Radim Lokoč, Ondřej Dovala (Krnovsko a Opavsko)

 

28.6.2012
Spuštění turistického informačního systému, který vám představí zajímavé turistické cíle v tomto regionu, včetně témat týkajících se ovoce nejen na web, ale i ve vašem mobilu.

20.6.2012
Náš projekt se chýlí ke konci, doplňujeme na webu všechny možné informace.

3.5.2012
Dnes jsme pokřtili publikaci Sedm tváří ovocnářství. Je k dostání na všech zúčastněných MAS a ke stažení zde na webu.

 

OBRÁZEK

Ke stažení:

Kniha Sedm Tváří ovocnářství (pdf)
Plakát o projektu (pdf)
Skládačka o projektu (pdf)
Ovocné kvarteto (pdf)

Kniha Ovoce Opavska, Krnovska a Osoblažska(pdf)

Metodiky:
metodika mapování (pdf)
protokol pro zápis krajinných prvků (pdf)
protokol pro zápis krajinných prvků - delší verze vhodná pro zápis aleje, remízku a sadu (pdf)
protokol pro zápis služeb (pdf)

kontakt@ovocne-stezky.cz ∑265859 | ©2011 | webadmin&design